Prvopočátky šampaňského

14. září 2012 v 10:36 | Pájinka |  ♥♥♥Zajímavosti♥♥♥

Prvopočátky šampaňského

Vznik šampaňského je spojován s legendou o Dom Perignonovi, což byl benediktinský mnich, správce viničného hospodářství kláštera Hautvillers v kraji Champagne. Podle legendy se měl stát vynálezcem šampaňského, a to samozřejmě náhodou. Prý špatně viděl, a proto se ne moc dobře vyznal ve spleti klášterních vinných sklepů, které spravoval. Tak se jednou stalo, že zapomněl na část lahví v jednom koutě, a když je za nějaký čas našel a otevřel, překvapilo ho nejen to, že špunt z lahve prudce vystřelil, ale také fakt, že víno perlilo. Tuto legendu dnes hlavně využívá jeden z největších a nejvyhlášenějších podniků na výrobu šampaňského v Champagne Moët & Chandon, který vlastní největší a nejlepší šampaňské vinice. Jeden z jejích zakladatelů, hrabě Chandon totiž v roce 1822 koupil zpustlé opatství Hautvillers, které bylo zničeno za francouzské revoluce, včetně všech vinic a postava Dom Perignona hraje od té doby až dodnes důležitou roli v marketingové strategii firmy.
Pravda o vzniku šampaňského je sice mnohem prozaičtější než romantické vyprávění o zapomětlivém mnichovi, ale má taky svoje kouzlo. Vinné sklepy v Champagne jsou poměrně studené, a tak se tamějším vinařům pravidelně stávalo, že chlad zastavil proces kvašení, ale ve víně ještě zůstalo dost cukru, který zimou ztuhlé kvasinky nestačily přeměnit na alkohol. Když se pak takové víno dostalo do teplejšího prostředí, kvasinky se probudily k životu, víno se znovu rozkvasilo, vytvářel se v něm oxid uhličitý a při ochutnání perlilo. První zmínka o šumivém víně pochází z roku 1544, kdy se o něm píše jako o Blanquette de Limoux. Šlo o šumivé víno vyrobené tzv. prvotním kvašením, když v něm byl zadržován oxid uhličitý vznikající kvašením cukrů v hroznovém moštu při prvotní výrobě vína. Takové víno se dodnes vyrábí a metodě se říká selská.
Na první pohled to možná bude znít nepravděpodobně, ale důležitou roli při vzniku šampaňského sehrála Anglie. Tam se totiž víno z Champagne hojně vyváželo. Z Francie se expedovalo v zimě, kdy byli vinaři přesvědčeni, že proces kvašení už skončil. Víno se tehdy nepřeváželo v lahvích, ale v sudech. Angličtí hostinští si ho doma stočili do lahví, které byly už tehdy v Anglii narozdíl od Francie silnostěnné a uzavíraly se korkovou zátkou s drátěnou zarážkou (ve Francii v té době uzavírali lahve dřevěným kolíkem omotaným konopím). Anglická láhev tak bez problémů vydržela větší tlak oxidu uhličitého, který se začal uvolňovat, když se víno v lahvích uložilo do teplejšího prostředí a začalo znovu kvasit. Takto vzniklé prvotní šampaňské si v Anglii v 17. století získalo velkou popularitu ve vyšších kruzích i u dvora. Tehdy se ještě nepoužíval název šampaňské, ale "sparkling" nebo "brisk wine".
Když už byla řeč o Dom Perignonovi, je třeba dodat, že ačkoliv šampaňské sám nevynalezl, přece jen se do jeho historie nesmazatelně zapsal. Narodil se v roce 1638 a od svých třiceti let až do smrti v roce 1715 působil v už zmíněném klášteře Hautvillers. Jeho přínos šampaňskému spočívá mj. v tom, že jako první začal s mísením vín z různých vinic, vinařských obcí a ročníků a získával tak vyrovnaná vína stálé kvality. Dalším jeho převratným vynálezem bylo bílé víno vyrobené z modrých odrůd. Tady je nutná malá odbočka ke způsobu výroby šampaňského. Cuvée k výrobě šampaňského se dodnes vyrábí mícháním tří odrůd vína. Je to bílé víno odrůdy Chardonnay a bílé víno získané z modrých odrůd Pinot noir (u nás známé jako Rulandské modré) a Pinot meunier. Právě Dom Perignon zavedl postup, při němž se rychlým a šetrným lisováním modrých odrůd zabrání uvolňování barviva ze slupek do moštu a získává se tak překvapivě svěží bílé víno. To je také důvod, proč pravé šampaňské nemůže být nikdy červené. Jinak Dom Perignon experimentoval i s lahvemi a korkem, byl to zkrátka člověk zvídavý a vynalézavý. Vznik šampaňského přesto nebyl jednorázovým objevem, ale pozvolným procesem trvajícím asi 200 let. Další zajímavosti naleznete tady. O šampaňském u nás se dočtete zde.
...
Alkohol v malé míře (1 sklenička) má příznivý vliv na zdraví. Na první pohled to může znít podivně, ale platí to i o pravém šampaňském. V Champagne se réva pěstuje na křídovém podloží, a proto obsahuje řadu stopových prvků. V šampaňském je vyšší obsah draslíku a kyseliny fosforečné. Sklenka šampaňského se doporučuje při nechutenství, tělesné slabosti, depresivních stavech, ale i jako prevence infarktu a náhlých příhod mozkových. Působí ke zlepšení mozkové činnosti, údajně přispívá také k omezení infekcí močových cest a pomáhá při revmatismu.


Zajímavosti o šampaňském

Francouzi ze šampaňského zpočátku moc nadšení nebyli. Na začátku devatenáctého století přišel zlom. Nicole-Barbe Clicquotová, vdova po vinaři, potřebovala rychle sehnat peníze. Tajně propašovala třináct tisíc svých nejlepších lahví k ruskému carovi, kterému její nápoj zachutnal. Mocný vladař potom vychvaloval bublající víno po celé Evropě. Určitě si ale nepředstavujte, že tehdejší šlechta nasávala něco na způsob dnešního sektu. Původní šampaňské bylo obzvlášť sladkým kazičem zubů, takže i přes svou vzrůstající popularitu zdaleka nepřirostlo k srdci každému. Proto v roce 1874 vyrobila firma Pommery první suché šampaňské zvané brut., které definitivně dostalo celý svět.



Šampaňské


Šampaňské je pití tak trochu speciální, používané při zvlášť slavnostních příležitostech (třeba o narozeninách nebo na Silvestra ), tak to alespoň vidíme my v našich malých českých poměrech. Jako každý druh alkoholu zahrnuje v sobě i šumivé víno celou řadu značek z mnoha zemí, některé luxusní, jiné konzumní, některé zase až příliš laciné.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama