FILIPOJAKUBSKÁ NOC

1. října 2012 v 10:32 | Pájinka |  Čarodějnice
O tom, že je noc z 30. dubna na 1. května kouzelná noc světčí ohně planoucí na návrších kolem našich měst a vesnic. Pálí se totiž čarodějnice. Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. A jedním z nich byl právě poslední dubnový den a hlavně noc. Tehdy mohly nejvíce škodit čarodějnice, nazývané také bosorky, které v myslích lidí představovaly ďábelské zlo sesílané na zem. Lidé si je představovali buď jako nadpřirozené bytosti, které jsou většinou neviditelné a je těžké je odhalit, anebo jako staré ženy.
Magické kruhy
Prostí lidé se před útoky čarodějnic bránili, jak uměli. Proto o filipojakubské noci a ještě i následující den prováděli různé magické praktiky na ochranu domu, hospodářství i lidí. Patřil k nim velký úklid, pálení smetí, hluk způsobený práskáním bičem, tlučením železem nebo dřevem. Ochranu domu a chlévů zajišťovaly drny, písek nebo plevy, zelené ratolesti a svěcené kočičky, také kresby kruhů nebo křížů na vratech. Magicky sloužil jako ochrana před zlými silami od pravěku, ještě dříve, než si ho lidé zvykli spojovat s představou čarodějnic. Proto se obcházela v kruhu pole i vesnice a někdy se zvýrazňoval i vyoranou brázdou. Dochovaly se zprávy o starém zvyku, kdy na filipojakubskou noc obcházely pole a obec nahé ženy a táhly sebou pluh. Praktikami blízkým čarování chránily lidi i úrodu před zlými silami.
Obrana proti čarodějnicím
Rady, které se nám dochovaly, přinášejí spoustu možností, jak čarodějnice odhalit a zahnat. V každém kraji to dělali jinak. Vychytralí způsob byl založen na tom, že se ke vchodu položil drn nebo vysypala hromada písku. Přepočítáváním stébel nebo zrnek písku se čarodějnice zdržela až do rána, kdy její moc pominula. Právě tak nemohla projít přes pichlavé trní či nastražené vydle a košťata. Bála se svěcené vody a svěcených větviček, neprošla přes znamení kříže ani do ochraného kruhu namalovaného na zemi. Venkovští lidé věřili, že čarodějnice mohou očarovat dobytek, který se stal neduživý a málo dojil. Báli se půjčovat čerstvě nadojené mléko a hlídali, aby se nestratil ani kousek hnoje z chléva. Na obranu měli i zaříkávání, v nichž si brali na pomoc Krista, Marii a různé svaté. Nikdo nevysvětlí proč, ale lidé věřili, že se čarodějnice obávají hluku. Proto se na ochranu i střílelo. Většinou jen do vzduchu, ale zachovala se i vzpomínka ze Šumavy, kde hospodář vystřelil do mléka od uřknuté krávy, čarodějnice se prý polekala a krávu nechala na pokoji.
Ohně
Ohně se kdysi zapalovaly také v jiné dny a byly spojené s oslavou letního slunovratu. Tento velmi starý zvyk souvisel jak s uctíváním ohně, tak i s vírou v jeho ochranou moc. Postupem času se pálení ohňů soustředilo hlavně na noc na přelomu dubna a května. V každé vesnici bylo místo k pálení na návrší nebo na blízké stráni, dobře viditelné a zároveň bezpečné, aby nehrozil požár.
Příprave dřeva a postavení hranice bývá záležitost mládeže, k zapálení se sejdou všichni kromě dospělých a dětí. Je to příležitost k zábavě, popíjení, někde se opékají buřty. Starým zvykem je vyhazování zapálených košťat do výšky, prý proto, aby byly vidět čarodějnice létající na košťatech, anebo se mohla některá i srazit. Lidé po celý rok schovávají stará košťata, aby jich k ohni bylo co nejvíc. Novodobý zvyk pálení pneumatiky je už naštěstí na většině míst zapomenut, a to díky přísným zákonům na ochranu životního prostředí.
Postavit hranici tak, aby byla dostatečně vysoká, nespadla a hodně dlouho hořela není vůbec jednoduché. Používá se silná kulatina a zelené chvojí. Občas lze i dnes vidět na vrcholu čarodějnici - ustrojené koště.
Pálení čarodějnic
Nelze říct, jak starý je obyčej pálení čarodějnic. Ochrané ohně, působí obecně proti zlým nadpřirozeným mocnostem, pocházejícím s předkřesťanských dob. Lidová víra v nekalou moc těchto bytostí se záslohou církve časem soustředila hlavně na čarodějnice, které na zemi zastupují peklo a ďábla. A tak se i všechny magické praktiky obrátily postupně proti nim. Samotné pálení ohňů přišlo až později. Těžko si totiž můžeme představit, že v dobách, kdy probíhaly čarodějnické procesy a na hranicích hořeli skuteční lidé, by se někdo mohl bavit "upalováním čarodějnic." Tato zábava vznikla pravděpodobně až někdy koncem 18.století, kdy byl zrušen dohled jezuitského řádu nad čistotou víry.
Filip a Jakup
V minulosti se 1. května slavil svátek sv. Filipa a Jakuba. Odtud filipojakubská noc, i když dnešní kalendář je trochu jiný. V katolickém kalendáři došlo k posunu obou apoštolů na 3. května. Oba světci byli učedníky Ježíše. Filipa ukamenovali na kříži a Jakub byl shozen z hradeb Jeruzaléma, protož odmítl prohlásit Krista za podvodníka.
(Čerpáno z knihy: České zvyky a obyčeje - Alena Vondrušková)
Na filipojakubskou noc jsem vyzdobila byt čarodějnickým věnečkem a čarodějnicema, které jsou opět vyrobené z Pet- lahví:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama