Sovy a jejich význam

10. října 2012 v 10:26 | Pájinka |  ♥♥♥Zajímavosti♥♥♥
Sovy a jejich význam



SOVY (Strigiformes) jsou samostatným řádem ptáků, dělícím se na dvě čeledi: sovovití (Tytonidae) a puštíkovití (Strigidae). Na celém světě vědci popsali 144 druhů sov, z toho 10 jich hnízdí v ČR a 2 další se vyskytují vzácně v zimě.

Člověk si všímal sov od pradávna. Poutaly jeho zájem především nočním způsobem života, takže vždy platily za ptáky tajemné, záhadné, budící někdy i značnou nedůvěru. Byly opředeny nejrůznějšími pověrami. Lidé jim však také přisuzovali neprávem i lidské vlastnosti, což nejspíš ovlivnila velká soví hlava, výrazné oči posazené dopředu a zvláštní výraz sovího "obličeje". Proto obraz sovy najdeme již mezi jeskynními malbami pravěkého člověka, ve Starém Egyptě i v Číně, kde byla sova symbolem bohatství. I dnes jsou sovy pokládány za jedny z nejzajímavějších živočichů, bohužel také za jedny z nejohroženějších.

Sovy jsou ptačím řádem, který nalezneme ve všech světadílech. Dokázali se přizpůsobit téměř všem typům prostředí. Uveďme si alespoň některé příklady.

POUŠŤ



STEP



TUNDRA



TROPICKÝ PRALES



JEHLIČNATÝ LES MÍRNÉHO PÁSU



MOŘSKÉ A ŘÍČNÍ BŘEHY



LIDSKÁ SÍDLIŠTĚ





STAVBA TĚLA SOV

Sovy jsou stavbou těla podobné dravcům. Mají neobyčejně velké oči umístěné na lebce zepředu (ne po stranách hlavy jako dravci). Z toho důvodu mají jen úzké zorné pole (pouze 16Oo oproti poštolce, která má 220o). První dva krční obratle umožňují sovám otočení hlavy až o 27Oo. Oko překrývají horním očním víčkem, zatímco ostatní ptáci spodním. Všechny sovy jsou dalekozraké, předměty na krátkou vzdálenost téměř nevidí.

Ze smyslů je ještě velmi významný sluch (sovy slyší asi 50 x lépe než člověk). Peří na hlavě je uspořádáno do tzv. závoje, aby usměrňovalo zvuk k ušním otvorům po stranách hlavy. U zobáku mají sovy hmatové vousky.

Sovy létají v noci téměř neslyšně. Umožňuje jim to měkké, husté a načechrané peří. Také soví křídla jsou na povrchu kryta jemným a hustým peřím, vytvářejícím hřebínkovitý okraj letky. Při dosednutí na větev nezpůsobí sovy žádný hluk, protože také jejich prsty jsou porostlé jemným peřím (na rozdíl od dravců).

Neslyšný let a dokonalý zrak a sluch umožňují sovám lovit drobné živočichy v noci. K uchopení kořisti a jejímu usmrcení používají dlouhých drápů na nohou, k trhání potravy slouží zobák zahnutý již od svého kořene.



POTRAVA SOV

Sovy jsou typičtí masožravci. Složení potravy se liší podle druhu sovy, roční doby a klimatických podmínek. Živí se převážně drobnými hlodavci (hraboši, myšice, potkani), v menší míře i hmyzožravci (rejsci, ježci), obojživelníky, ptáky a hmyzem. Kořist loví buď vyhlížením z vyvýšeného místa nebo pomalým nízkým letem. Drobné živočichy polykají sovy celé, větší roztrhají zobákem. Na rozdíl od dravců nemají pravé vole, a tak kosti pozřených zvířat nedokáží téměř vůbec natrávit. Vyvrhují je pravidelně spolu s ostatními nestrávenými zbytky potravy (chlupy, peří, chitinová kostra hmyzu) ve formě oválných vývržků. Rozborem sovích vývržků můžeme přesně zjistit složení jejich jídelníčku:

kalous ušatý: hraboš 77 %

norník 11 %

myšice 7 %

rejsek 4 %

sýček obecný: hraboš 90 %

myšice 8 %

plšík 1 %

puštík obecný: hraboš 75 %

myšice 17 %

rejsek 5 %

sova pálená: hraboš 69 %

myš dom. 11 %

rejsek 8 %

myšice 7 %

výr velký: hraboš 31 %

zajíc 9 %

koroptev 8 %

bažant 8 %

ježek 5 %

racek 5 %

myšice 5 %

Sovy jsou z tohoto pohledu velice užitečné. Učebnicový příklad:

1 hraboš polní připraví zemědělce průměrně o 1 kg obilí ročně

1 sova uloví za rok přibližně 1-2000 hrabošů

v přepočtu "zachrání" 1 sova 1-2 tuny obilí ročně.


HNÍZDĚNÍ SOV

Až na výjimky (z našich sov pustovka) si sovy nestaví hnízdo. Většinou využívají k hnízdění dutiny stromů, skal, důlky či díry v zemi, věže kostelů, půdy lidských obydlí nebo používají opuštěná hnízda jiných ptáků (strak, havranů, dravců, holubů). Vajíčka jsou vždy čistě bílá a kulovitá. U tropických druhů čítá snůška zpravidla jen 1-3 vejce, naše sovy mívají obyčejně 3-5 vajec. U arktických druhů nebývá ani 10-13 vajec vzácností.

Na snůšce sedí obvykle pouze samice a to 25-31 dní. Zasedne hned po snesení prvního vejce, takže poslední mládě se líhne, když už první je značně velké.

Samici i mláďatům nosí potravu samec, který také střeží okolí hnízda. Mláďata se líhnou opeřená prachovým peřím, ale slepá a hluchá, zcela odkázaná ještě přes měsíc na péči rodičů. Opouštějí hnízdo v době, kdy ještě nedovedou létat. Do plné vzletnosti posedávají v okolí hnízda na větvi nebo cestují po zemi.


CHOVÁNÍ SOV

Mimo dobu námluv a hnízdění žijí sovy samotářsky. Některé se na zimu sdružují do menších skupin (kalous ušatý). Hnízdiště obsazuje nejprve samec, který je hájí jednak hlasově (charakteristické houkání) nebo výhružnými postoji a pohyby. V době toku můžeme u některých druhů pozorovat zajímavé vzdušné hry.

Hlasové projevy jsou poměrně různorodé - od klasického houkání přes pískání, syčení a volání mláďat, křik, zvláštní chraplavý hlas sovy pálené až po plačtivý hlas sýčka. Kromě toho známe u sov i mechanické (instrumentální) zvuky, jakým je výhružné klapání zobákem ve stavu nebezpečí.


VÝROVKA

Draví ptáci byli ještě do poloviny 2O.století všeobecně pokládáni za škodnou. Dokonce A.E.Brehm ve svém slavném Životě zvířat píše: "Sokoli jakož i ostatní dravci náležejí ku ptákům škodlivým a nemohou se proto u nás trpěti". Podle toho s nimi bylo nakládáno. Myslivci vynalezli zařízení zvané výrovka, které využívalo skutečnosti, že výr velký (ale i jiné sovy) "jest v tak všeobecné nenávisti dravci denními, že ti jakmile ho spatří, útočí bezhlavě naň". Princip výrovky dobře pochopíme z popisu v Ottově slovníku naučném z r.1908: "Výrovka jest bouda, z níž myslivec střílí různé dravé ptáky na výra usilovně útočící. Myslivcem k tomu chovaný výr nalézá se v louce na berli, k níž jest za pařáty řetízkem připoután. Myslivci jest snadno bojem unavené dravce odstřeliti".

Dobová literatura udává soupis ptáků střelených na výrovce u obce Kočí na Chrudimsku během 2 dnů na podzim 1852:

12 sokolů

11 ostřížů

25 kání

27 jestřábů

23 krahujci

18 poštolek

41 vran

15 strak

V r.1857 bylo v celých Čechách střeleno za jediný rok dle výkazu 13 120 ks dravců a 8 670 ks sov (z toho 202 výři velcí).


SOVY - OHROŽENÍ ŽIVOČICHOVÉ

Sovy dnes patří mezi nejohroženější a nejvíce ubývající ptáky.

Příčiny úmrtí 1049 sov pálených: 411 neznámé příčiny

270 střet s automobily

150 úmyslné zabití člověkem

61 smrt v budovách

41 střet s vlaky

31 utopení

28 nárazy do el. vedení

28 predace ostatních druhů

17 nárazy do skleněných tabulí

12 otrava

Úmrtnost v 1.roce života je u sovy pálené 73 % a u sýčka obecného 72 %.

Příčiny ohrožení našich sov:

1. Úbytek úkrytů a hnízdních možností

U druhů hnízdících v lesích je největší příčinou úbytku znečištění ovzduší imisemi ze spalovacích procesů (tepelné elektrárny aj.) a následné plošné odumírání lesních komplexů (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky ...). Druhou příčinou je úbytek doupných stromů způsobený vytěžováním přestárlých stromů.

U druhů hnízdících v otevřené krajině dochází k úbytku hnízdních dutin likvidací rozptýlené zeleně.

2. Chemické znečištění životního prostředí

Nadměrná chemizace prostředí ČR především biocidy (PCB, HCH, DDE, DDD) a těžkými kovy (Hg, Pb, Cr, Al) je zásadním limitujícím faktorem u všech druhů sov (a nejen u nich). Tyto látky způsobují degeneratívní změny embryí, nedostatečnou kalcifikaci vaječných skořápek a následné rozsednutí vajec samicí, projevují se celkově sníženou plodností, poruchami metabolismu a mohou přímo způsobit smrt otravou. Sovy totiž stojí až na samém vrcholu potravní pyramidy a uvedené jedovaté látky, obsažené v potravě (kořisti), se v jejich těle akumulují.

Příklad potravní pyramidy

kalous ušatý se živí téměř výhradně hraboši-

- chemické látky z tělíček hrabošů se hromadí

v jeho těle

hraboš polní se živí chemicky ošetřeným obilím-

- škodliviny se v jeho těle hromadí

obilí chemicky ošetřeno proti škůdcům

3. Přímé pronásledování člověkem

Stále dochází k nezákonným odstřelům sov, vystřelování a vybírání jejich hnízd i k ničení sovích budek. Některé druhy jsou navíc rušeny v hnízdění turistickým ruchem.


OCHRANA SOV

1. Právní ochrana: Všechny naše sovy jsou chráněny podle zákona č.114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Vyhláškou č.395/1992 Sb. je 1 druh zařazen do kategorie kriticky ohrožený druh (puštík bělavý), 5 druhů je silně ohroženo (sýček obecný, sýc rousný, kulíšek nejmenší, kalous pustovka a sova pálená) a 1 druh je ohrožený (výr velký). Základem ochrany podle uvedených právních norem je komplexní ochrana stanovišť těchto živočichů.

2. Praktická ochrana: Vyvěšováním sovích budek lze výrazně zvýšit hnízdní možnosti zejména v lesích, parcích, na hřbitovech i ve městě.

3. Omezování přímého pronásledování: Nepřátelství vůči sovám (a dravcům) lze dnes zaznamenat jen řídce především u myslivců či správců honiteb. Častější jsou případy rušení sov během hnízdění případně vybírání mláďat z hnízd (výr velký).





SOVA - INSPIRUJÍCÍ

Ve starověkém Egyptě a Indii byla sova ptákem mrtvých a jako taková byla velmi často zobrazována na hrobkách. Své místo měla rovněž v hieroglyfickém obrázkovém písmu. V Číně hrála významnou roli jako strašidelný pták, který je ve spojení s bleskem (jenž za noci osvětluje zemi) a bubnem (jehož zvuk proniká nočním tichem).

Ve starověkém Řecku byl sýček zasvěcen bohyni moudrosti Athéně (podle ní dostal i rodové jméno Athene). Často byl zobrazován na zadní straně řeckých mincí, které nesly na přední straně právě podobu bohyně Athény. Jako motiv se objevovala sova též na užitných předmětech. Z tohoto období také pochází přísloví: "Sovy do Athén nositi" = činiti něco zcela zbytečného.

V křesťanském umění se považuje sova pro svůj "negativní vztah ke světlu" za symbol duchovní temnoty - kříž nad hlavou sovy vztyčený znamená vítězství nad ďáblem. V Písmu svatém Starého zákona se sova počítá mezi nečistá zvířata. Má však také kladné využití v symbolice. Protože vidí ve tmě a dělá dojem vážného a přemýšlivého ptáka, je symbolem moudrosti, jež proniká temnoty nevědomosti. V bajkách sova obyčejně působila v roli moudrého soudce. Jako symbol moudrosti se zachovala až do dnešních dnů, např. soví hlava ve znaku některých vysokých škol.


SOVY A POVĚRY

Sovy jsou díky svému skrytému způsobu života opředeny mnoha pověrami.

1. Sova symbol moudrosti

Velká hlava vyvolává představu i velkého mozku a tudíž inteligence. Skutečností ovšem je, že sovy mají hlavu jen zdánlivě velkou díky hustému opeření a velkým ušním "boltcům", lebka i mozek však nejsou vzhledem k tělu nijak nadprůměrně vyvinuty. Ani inteligencí sovy nevybočují mezi ptáky z průměru.

2. Sovy ve dne nevidí

Oko sovy obsahuje obsahuje mnohem více světločivných buněk, než oko ostatních ptáků. Její oční duhovka se ve dne stáhne v malou zorničku, v noci se naopak rozšíří. Sova je tedy schopna vidět stejně výborně ve dne i v noci, v úplné tmě ovšem nevidí ani ona.

3. Sýček přivolává smrt


Houkání sýčka, znějící jako "půjď", se ozývalo často u lidských obydlí, kde se z důvodu nemoci některého člena rodiny svítilo dlouho do noci. Nemocný, obávající se smrti, potom slyšel
v jeho hlase výzvu "pojď" a vykládal si houkání sýčka jako hlas ze záhrobí, přivolávající jeho smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama