Vánoční rostliny a vůně

13. prosince 2012 v 19:06 | Pájinka |  Vánoce

Vánoční rostliny a vůně


Vánoční hvězda

Květina prodávaná pod jménem Vánoční hvězda se správně jmenuje Poincézie ( Euphorbia pulcherima). Je to pryšcovitá rostlina pocházející z Mexika, kde v keřovité formě dorůstá až 4 metrů. Má zelené listy se žlutým žilkováním a několik barevně odlišných sytě červených listů. Ty se začínají zabarvovat v období končícího podzimu a začínající zimy. V zimě rostlina také kvete a dosahuje největší krásy. Při troše péče může tato krása vydržet i do jara. Podle jedné legendy si tuto původně bílou rostlinu zamilovala královna z říše Aztéků. Když však zjistila, že byla v lásce podvedena, puklo jí srdce bolem a kapky krve zbarvily květ, který si oblíbila.

Jak pečovat o Vánoční hvězdu

Už při nákupu si rostlinu prohlédněte, zda má malá poupata a sytě zbarvené listy. Pokud je již odkvetlá, opadají ji zanedlouho listy. Je také citlivá na chlad, proto si ji pro jistotu nechte v obchodě zabalit a nenechávejte ji delší dobu na chladném místě. Rostlinu umístěte na světlé a teplé místo, ale musí být chráněna před přímým sluncem a průvanem. Optimální teplota je 20 °C. Pokud je umístěna na příliš teplé místo, začnou její listy žloutnout a následně opadat. Hvězdu zaléváme odstátou vodou a zeminu udržujeme mírně vlhkou.
Pokud chceme, aby nám vykvetla i příští rok, tak po opadu horních listů, seřízneme stonky rostliny na délku 10 cm. V dubnu, v květnu ji přesadíme do nového substrátu, přidáme hnojivo pro pokojové rostliny a začneme pravidelně jednou týdně zalévat, aby byla rostlina košatější. Nové výhonky zaštipujeme. Od září ji umístíme na tmavší místo, aby o Vánocích získala své typické zbarvení. Nesmí být osvětlena víc jak 10 hodin.

Množení

Mladé výhonky dlouhé asi deset cm seřízneme a konce ponoříme na okamžik do vlažné až teplé vody, aby přestaly ronit mléčnou tekutinu. Výhony pak zasadíme do směsi rašeliny a písku. Rostliny rozmnožujeme při teplotě 19 až 21°C (běžná pokojová teplota). Pro podpoření růstu můžeme květináče přikrýt fóliovými sáčky, ty sundáme, až se objeví první lístky. Pokud je potřeba, můžeme rostlinky ještě přesadit do většího květináče. Abychom docílili správného zabarvení listů, postupujeme stejně jako u dospělých jedinců.

Pozor: Mléčná tekutina poincézie je jedovatá a dráždí pokožku a sliznici. Proto bychom si měli dávat pozor, abychom se s ní nepotřísnili. Jinak si musíme postižená místa okamžitě omýt vodou.

Růže z Jericha

Růže z Jericha (Selaginella lepidophylla) někdy také nazývaná květina vzkříšení ruce panny Marie je zvláštní rostlina patřící mezi plavuňové, vyskytující se v pouštních oblastech západní Asie, Texasu, Mexika a Egypta.

Tuto zázračnou rostlinu popsal Švejk slovy, že se jedná o takové suché h…, které když zalijeme, tak rozkvete. Skutečně vypadá jako uschlý trus, ale stačí, abychom toto jedinečné přírodní dílo umístili na talíř a zalili teplou vodou. Už za několik minut se tato zdánlivě suchá a neživá koule začíná otvírat a ukazovat svoji zelenou krásu. Nejlépe je nechat růži první noc ve vodě ponořenou. Ráno se zcela otevře a vytvoří svěží kořeněné klima příjemné pro dýchání. Pak růži udržujeme jen z části ve vodě. Po 5 až 8 dnech rostlinu necháme opět vysušit.

V hrobkách faraonů byly nalezeny růže staré 4000let, které byly životaschopné. Prodávají se na mexických trzích též jako diuretikum. V rituálech woodoo je užívána též k získání lásky, štěstí a peněz. Pohlcuje prý negativní energie. Ve Střední a Jižní Americe se růže z Jericha stala ozdobou vánočního stolu, synonymem Vánoc a sváteční pohody.

Vánoční kaktus

Vánoční kaktus patří k nejznámějším rostlinám, které nám svými květy zdobí interiér domu o vánočních svátcích.

Vánoční kaktusy (Schlumbergera, Zygocactus, Epiphyllum) pocházejí z tropických deštných pralesů ve střední a jižní Americe, kde rostou jako epifyty. Proto se od ostatních kaktusů, které rostou v pouštních oblastech, značně liší. Jejich tělo se skládá z plochých článků, které jsou vzpřímené a postupem času začnou polehávat.

Péče o vánoční kaktus není nijak náročná. Umístěn má být na polostinném místě, milují vlhko, ale nesnášejí přemokření a nikdy se nesmí dostat na přímé slunce. Snáší dobře pokojovou teplotu, v období vegetačního klidu jej můžeme přenést na hladnější místo.

Začátkem zimy se na zelených stoncích začínají objevovat první pupeny. Květy mají hvězdicovitý tvar barvy červené, růžové, bílé, žluté a fialové. Bohužel květy nevoní. Kaktus s poupaty bychom neměli přemisťovat, protože hrozí nebezpečí jejich opadání.

Pokud si chcete rostlinku namnožit, pak je nejvhodnějším obdobím březen. Odřízneme několik stonků v délce cca 5 článků a necháme je několik dnů volně položené zaschnout. Poté ho můžeme dát zakořenit buď do vody, nebo do květináčku s rašelinou s míchanou s hrubým pískem a stonky do ní zasuneme tak hluboko, aby stály vzpřímeně. Pokud je namnožíte včas, můžete mít na Vánoce pro své blízké hezký osobní dárek.

Jmelí

Podle jedné legendy bylo jmelí kdysi strom, z něhož vyřezal Josef kolébku pro Ježíška. Po 33 letech porazili strom Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se hanbou zmenšil v malé keříky a stejně jako věřící jsou částečně živy z Kristova těla, tak i jmelí žije zčásti ze živin stromů.

Jmelí patří k tradičním vánočním zvykům, které přežívají dodnes. Zavěšuje se nad dveře nebo na štědrovečerní stůl, aby přineslo rodině štěstí. Podle přísloví z Moravy " Kdo se pod jmelím políbí, druhému se zaslíbí " je i zvykem pod zavěšeným jmelím líbat ženy a dívky.

Jestliže kupujete jmelí, vyberte si větvičku s velkým počtem bobulí. Čím více bobulek, tím více štěstí Vás v novém roce čeká.

Tato věčně zelená rostlina rostoucí vysoko v korunách stromů vytváří keříky ve tvaru kulovitých trsů o průměru až 1 metr. Kořeny jmelí vyrůstají z kůry větví, ze kterých odebírají živiny. Plody - bílé bobule o průměru 5 mm, které dozrávají právě v prosinci se podobají perlám.

Jmelí se dnes používá v medicíně (ke snížení krevního tlaku, proti arterioskleróze, poruchám vegetativního nervového systému atd.), tak i v kosmetice. Jeho výtažky uplatňují v krémech a emulzích určených ke zklidnění podrážděné pokožky a proti nadměrné tvorbě lupů. Je však důležité vědět, že tato rostlina je současně i poměrně silně jedovatá.

Purpura a františek

Purpura je směs voňavých bylin, např. levandule, skořice, hřebíček a drtě voňavých dřevin, které teplem rozvoní. Podobné vůně pocházejí z dob Keltů, kteří pálili na ohni voňavé jehličí.

František je, stejně jako purpura, velmi oblíbený. Je to kužel z rozemletého hnědého uhlí s přidanou vůní kadidla.

Tyto dva hlavní voňavé atributy jsou dnes obohaceny o různé vonné oleje a tyčinky.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama